Všechny tři varianty důchodové reformy dnes předložené ministerstvem práce a sociálních věcí připomínají spíše než dlouho očekávanou revoluci zmatečný návrh dílčích parametrových změn, na které navíc v budoucnu mohou doplatit podnikatelé a v konečném důsledku i občané této země.

Je nepřijatelné, aby návrh důchodové reformy neakcentoval příjmovou stránku důchodového systému, jak jsme tomu svědky u těchto variantních návrhů. Je to podobné, jako kdybychom začali stavět dům a neměli jasno, kde na jeho budování a další stavební práce vezmeme peníze. Pro zaměstnavatele a firmy by bylo naprosto devastující, kdyby avizovaných až 300 miliard korun, které by měl systém v příštích deseti letech stát navíc, platili výhradně oni ze svých kapes. Takový krok by srazil na kolena celou českou ekonomiku. Stát ale bohužel jiné cesty financování než vyšší odvodovou a daňovou zátěž nehledá.

Návrh reformy penzí navíc přichází v době, kdy nemáme jistotu, že jej vláda stihne do konce volebního období projednat s dalšími politickými stranami a partnery, natož jej prosadit v legislativním procesu. Až nyní má koaliční rada začít projednávat některé dílčí parametry a z úst ministryně financí se dovídáme o analýze OECD, resp. o záměru, že by OECD reformu připravilo. V tom případě bude případná nová vláda začínat opět od nuly. Proto je nutné, aby komise měla jasný mandát a cíl vytyčený vládou.

Česká republika změnu penzijního systému nutně potřebuje. Potřebuje ale skutečnou hlubokou změnu, o které se prakticky od revoluce stále jen hovoří. A ani dnešní den bohužel velký posun nepřinesl, jakkoliv se nám to snaží ministerstvo práce tvrdit. Předkládají se varianty, které reflektují pohled MPSV, ale nejsou prodiskutovány s ministerstvem financí. To samo dnes deklarovalo ústy své zástupkyně, že řešení není změnou daňového mixu a znamená zdvojnásobení daňové zátěže.